Menu Zavřeno

Polylog

Polylog byl na počátku mnohohlasý radostný pokřik, který otevřel cestu k netušeným myšlenkovým hrám, imaginacím, pavědeckým a občas i vážně míněným rozmluvám. Jako nějaké tajné heslo odhalil vchod na pole skryté za stěnou knihovny, kde si každý mohl ulevit a vysypat z hlavy roztodivné pojmy. Mnohé z nich pak začaly k našemu údivu klíčit a navzájem se proplétat. Chodili jsme je zalévat, vyzbrojení nůžkami a váčky dalších semen, a žasli nad tím sociosofistickým záhonem, ze kterého se postupně stala malá zahrada bující za zdmi místy vyprahlé univerzity.

Mnohé tamní květy skončily vylisované ve sborníku Polylog, herbáři, který ilustruje snahy poetů a vtipálků sázejících slova ve vědeckých tropech. Z jednoho pojmu často vyrostlo vícero světů a vůbec nevadí, že se někdy navzájem popíraly. Polylog je totiž druh ducha či naladění, ve kterém si lidé můžou porozumět v neporozumění a přitom budovat společné dílo. Může z toho vzniknout legrační stavba několika architektů s rozličnými představami i styly, která nás asi nepřiblíží nebesům, ale také od ní neutečeme ve zmatení jazyků. Tato stavba může posloužit jako jisté svědectví minulých časů a poklidné místo k zastavení, odkud je za dobrého počasí nevšední výhled do kraje.

Schopnost vést květnaté i strohé polemiky, diskuse, disputace nebo debaty a koukat přitom na svět z určitého nadhledu a odstupu je důležitá. Může posloužit k dobru nejen skupině přátel. Teprve výměnou různých názorů, nápadů, po konzultacích a besedách, v nichž spolu lidé nesouhlasí, můžou vzniknout pevné a promyšlené postoje a činy. Ať už jde o hospodské rokování o problému, který trápí jednu konkrétní obec, nebo o rozhovor intelektuálů nad otázkou odtrženou od všední reality; na konci se může zrodit cosi nového a cenného, určitý impulz ke změně myšlení a vidění, prostor pro porozumění, kompromisy i toleranci. Klíčovým rysem takového úspěšného polylogu je, že všichni účastníci uznávají hodnotu a postoj druhého a jsou schopni se oprostit od animozit. Tento duch se dnes často z diskusí vytrácí. O co nám tedy půjde, přijmete-li pozvání k vážněji míněnému polylogu?

Žijeme v části světa, kde může každý svobodně vyslovit svá mínění o čemkoliv. Některé velké otázky zůstávají a žádají si nové odpovědi. Další otazníky vylézají z malých škvír a prasklin na místech, kde bychom je dříve nečekali. Zprávy o různých událostech a komentáře z celého světa přicházejí v čím dál větších vlnách, které v nárazech odhalují skalnaté břehy vědomí. Vyjadřujeme se k nim v nejrůznějších diskusích, na sociálních sítích a webech nebo mlčíme a možná už je někdy raději ignorujeme. Držitelé různých typů autority zní z masových médií, jejichž hlas se zmnožil a zeslábl v kakofonii digitální revoluce. Někteří lidé si snad udělají čas na zhodnocení vybraných událostí a jevů třeba četbou kvalitních analytických textů. Ale zdá se mi, že naše společnost podstatným tématům věnuje pozornost delší dobu jen vzácně a ještě vzácněji o nich vede věcnou veřejnou diskusi. Média těkají a my s nimi. Kam se vytratila kultura kontinuální veřejné debaty o tom, kdo jsme, proč, jak a kam kráčíme tváří v tvář nejrůznějším výzvám? Kde jsou vážně míněné spory amatérů o pravdu? Dlouhodobější polemiky zůstaly výsadou vědeckých a literárních časopisů. Je to umění upadající v zapomnění nebo to nikdy nebylo lepší? Tak či tak by měly, jako ostatně všechno v demokracii, vyrůstat odspodu.

Polylog je zamýšlen mimo jiné jako jedno z otevřených míst pro vedení dlouhých sporů o podstatných otázkách i okrajových tématech. Může být laboratoří pro myšlenkové experimenty, ateliérem, archivem, kukátkem do jiných světů ale především výzvou k setkání v rozhovoru, který je zbavený závislosti na jednom konkrétním místě a času. Sním o místě, kam přicházejí především lidé, kteří chtějí společně hledat pravdu. A na to stačí už dva. Stopy jejich hledání tady zůstanou, na rozdíl od různých salónů, seminářů a sympozionů a veřejných debat, otištěné v textu.

Knihy nás okradly o zapomenuté bohatství orální kultury, ale daly nám možnost uchovat znalosti a vést rozpravy napříč staletími. Internet smazal v mnoha ohledech prostorová i jistá sociální omezení a nerovnosti minulých věků, ale přinesl množství nástrah, které teprve začínáme chápat. Nepřipraveného smete tsunami lákadel. Jisté riziko už ale ke svobodě patří. Můžu se nechat zaplavovat neustálým přílivem nových vjemů nebo věnovat svou pozornost a čas delšímu přemítání o jedné konkrétní věci, která mi přijde podstatná. Zde nikdo nestojí o lajky nebo krátké emotivní či cynické komentáře sepsané bezprostředně po přečtení. Nikdo se tady nebude snažit vydělat na reklamě a zvyšovat návštěvnost. V Polylogu by si měl diskutující dát načas a nabídnout pečlivě promyšlenou a vybroušenou odpověď. Polemiky potřebují čas a prostor pozvolna organicky bujet. V jejich spleti může vzniknout útočiště i hřiště pro ty, kteří nechtějí myšlenky pouze konzumovat, opakovat a sdílet ale také rozvíjet, soupeřit s nimi, míjet se, setkávat se s druhými, mýlit se a tu a tam se smát.

* * *

Vítej v Polylogu. Pečlivě čti, co říkají ostatní, předpokládej dobrou vůli a máš-li chuť, sepiš odpověď.  Dobře rozvaž, co a proč chceš říct a než ji pošleš ke zveřejnění, nech ji raději pár dní uležet.

Své příspěvky můžete zasílat na e-mailovou adresu uvedenou níže.